„Umění je být završené Já“: koncept sférického člověka v myšlení Georga Friedricha Phillippa von Hardenberga alias Novalise (Aleš Novák)

“Německý romantický básník Novalis studoval v Jeně filosofii u samotného Fichta a výsledkem je rozsáhlý soubor poznámek známý pod označením Fichtovská studia. V nich se propracovává ke svébytnému filosofickému stanovisku, jež spolu s Fichtem Fichta překonává a vykračuje za něho k ryzí filosofii německého romantismu, kterou spoluutvářel po boku Friedricha Schlegela. Součástí tohoto usilovného procesu filosofické emancipace, kdy filosofie je Novalisem chápána jakožto akt emancipování se, je pojetí lidského bytí jakožto činného sebeutváření ve smyslu uměleckého díla. Člověk má svobodu utvořit se takový, jaký on sám chce být a v tom spočívá jeho privilegium, důstojnost, ale především námaha. To u Novalise znamená předpoklad takového pojetí člověka, že nemá stanovený žádný obsah, nýbrž že je otevřenou sférou, kterou může, má, ba musí ustavičně naplňovat svým jednáním tak, aby člověk si vytvořil a osvojil „krásnou individualitu“. Tomuto nikdy nezavršenému procesu sebeutváření sférického člověka slouží filosofie jakožto „kompas“, přičemž samotná sférická lidskost se vpravdě a nejautentičtěji naplňuje láskou.”

doc. Mgr. Aleš Novák, Ph.D. je docentom filozofie pôsobiacim na Katedre obecné antropologie FHS UK v Prahe. Špecializuje sa na ontologicky orientovanú filozofickú antropológiu a metafyzické koncepcie človeka a jeho miesta vo svete, predovšetkým v kontexte ranonovekých pozícií (Descartes, Hobbes, Spinoza) a nemeckej filozofie druhej polovice 19. a prvej polovice 20. storočia (Hegel, Schelling, Nietzsche, Husserl, Heidegger, Wittgenstein). Zaoberá sa tiež konceptmi časovosti a priestorovosti ľudskej existencie a rozličnými špecifickými formami ľudského vzťahovania sa k svetu (veda, technika, vojna, umenie a pod.).

Z publikácií: Příspěvky k filosofii (2011), Zázračná věda (2012), Věčný návrat téhož (2015).