O prednáške

Má člověk nějakou přirozenost? Má lidský jedinec nějaké vlastnosti nezávisle na postojích druhých lidí? Existují objektivně různé druhy lidí? A existují lepší a horší formy lidské existence?

Intuitivní pohled na člověka, z velké části podporovaný přírodními vědami, nám dává na tyto otázky kladné odpovědi. Lidé jsou živočichové. Rodí se s určitými fyzickými charakteristikami, jež jsou částečně geneticky určeny. Obvykle mají typickou tělesnou konstituci, typické rozložení orgánů, typické množství a konfiguraci končetin a tyto všechny plní typické funkce. Lidé se také převážně rodí s určitým pohlavím, což umožňuje reprodukci a zachování lidského druhu, a spadají pod určitá etnika či rasy. Také mohou být zdraví či nemocní. Pokud utrpí dlouhodobou či nevratnou poruchu funkce nějakého orgánu nebo části těla, mohou být postižení. Máme za to, že nemoc je něco nežádoucího, nemocnému člověku je obvykle hůře a je třeba mu pomoci. Také máme za to, že když lidé zestárnou a stanou se nemohoucími, jsou na tom hůře než dříve.

Tento laický pohled bere v posledních dekádách v humanitních a sociálních vědách za své. Vlastnosti, které se jeví jako biologické danosti, a také jejich dysfunkční varianty a poruchy, byly postupně dekonstruovány a byla údajně odhalena jejich skutečná, tedy sociální povaha. Podle tohoto nového, sociálně-konstruktivistického pohledu lidé nemají žádné vrozené vlastnosti. Nerodí se například jako muži a ženy, jelikož pohlaví je jim přiděleno až po porodu, případně se příslušníkem určitého pohlaví stávají až tím, jakou společenskou roli na sebe berou. Rovněž neexistují žádné typy lidí. Lidé se nerodí jako europoidé či mongoloidé – tyto charakteristiky na ně uvalila společnost, respektive ta její část, která má moc lidský druh klasifikovat. Lidé rovněž nejsou objektivně nemocní ani postižení. Nemoc či postižení je jen charakteristika, kterou lidem přisuzují druzí na základě předsudků vůči jiným, ale stejně dobrým formám lidské existence. Podle tohoto pohledu na svět nemá člověk žádnou přirozenost a všechny jeho vlastnosti mají sociální původ. Lidstvo jako celek je nediferenciovaná skupina vysoce rozmanitých forem existence, které společnost násilně rozřazuje do různých uměle vytvořených kategorií. Mnozí sociální konstruktivisté se netají tím, že jejich motivy pro tato přesvědčení jsou veskrze politické. Chtějí dosáhnout spravedlnosti a ukončit útlak dosud marginalizovaných skupin. Tvrzení, že tyto skupiny jsou uměle vytvořené a mnohdy produktem konkrétních historicko-společenských okolností a moci, má být nástrojem, jak zajistit těmto skupinám emancipaci.

Cílem přednášky je ukázat, jak konstruktivisté postupně ukrajují biologické vlastnosti z lidské přirozenosti a nahrazují je takzvanými sociálními konstrukty. V přednášce poukáži na strategie, které k tomu využívají, a důvody, které je k tomu vedou. Ukáži také několik skutečností: a) strategie denaturalizace a sociologizace člověka v řadě případů tvrdě narazí na biologická omezení, což vyvrací tezi o sociálním původu lidských charakteristik; b) stejné strategie, které užívají konstruktivisté, by bylo možné použít k denaturalizaci dalších lidských charakteristik, jako jsou například biologický věk či biologická smrt, což by v těchto případech však mělo absurdní důsledky; c) sociální spravedlnosti bude lépe dosaženo tím, že zbavíme tyto kategorie neopodstatněného významového nánosu, který si s nimi veřejnost spojuje, například že muži nepláčou a ženám nepřísluší budovat kariéru, a nikoli tím, že popřeme existenci biologických daností.